Drentský koroptvář - méně známý, ale o to zajímavější druh ohaře

Ahoj, jmenuju se Petr a už patnáct let chovám drentské koroptváře. K tomuhle nádhernému plemeni ohaře jsem se dostal vlastně náhodou – během myslivecké výstavy v Německu, kde jsem potkal starého nizozemského myslivce s párem těchto elegantních psů. Byl jsem okamžitě okouzlen. Dnes mám ve své malé chovatelské stanici "Z Bažantího háje" čtyři drenty (jak jim familiárně říkáme) a za ty roky jsem odchoval přes dvacet vrhů. Rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti s tímto u nás stále vzácným plemenem.

Proč zrovna drentský koroptvář?

Jako aktivní myslivec jsem vždycky hledal psa, který bude všestranný v lovu, ale zároveň bude pohodovým členem rodiny, když se vrátíme domů. A přesně to drenti jsou. Nikdy jsem neviděl psa, který by tak dokonale přepínal mezi loveckým nadšením v terénu a klidným rodinným psem na gauči.

Pracoval jsem s různými ohaři – německými krátkosrstými, výmarskými, českými fousky – ale drentský koroptvář má něco mimořádného: kombinaci lovecké vášně a naprosto vyrovnané povahy, což je podle mě vzácnost. Navíc nejsou tak hýperaktivní jako někteří jiní ohaři. Když to řeknu jednoduše – nepotřebují čtyři hodiny běhat, aby pak dokázali dvě hodiny v klidu ležet.

"Můj první drent Baron mě naučil, že existují psi, kteří dokážou být vášnivými lovci a přitom se doma chovají jako dokonalí gentlemani. Jednou jsme celý den pracovali v mokřadech, aportoval bez únavy desítky kachen, a večer klidně spal vedle postýlky mojí roční dcery. Ani jednou za celý jeho život nemusel být napomenut za chování k dětem."

Vzhled, který si nepletete

Drentský koroptvář je středně velký pes s elegantní stavbou těla. Samci měří v kohoutku 58-63 cm, feny 55-60 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 25-35 kg podle pohlaví. Co je pro ně charakteristické, je jejich krásná bílo-hnědá srst s typickými hnědými plotnami a někdy i s drobnějším skvrnami (tzv. tikování).

Hlava je ušlechtilá s jemným přechodem od čela k čenichu, uši jsou poměrně velké a dobře osrstěné. Srst je středně dlouhá, rovná nebo lehce zvlněná, s bohatším límcem a praporci na končetinách a ocase.

Co mě na nich vždycky dostane, jsou jejich výrazné, inteligentní oči. Jsou tmavě hnědé a mají výraz, který odráží jejich povahu – klidný, bystrý a přátelský. Podle očí poznáte charakter každého drenta – mají v nich všechno napsané.

Povaha, za kterou ručím

Povahově jsou drenti poklad. Jsou klidní, vyrovnaní a abnormálně oddaní své rodině. Tohle plemeno není pro ty, kdo chtějí psa, který bude celý den sám doma – drenti jsou opravdu rodinně založení a potřebují být součástí "své smečky".

Co se lovu týče – jsou to všestranní psi s vynikajícím nosem a přirozenou chutí aportovat. Milují vodu a práci v rákosí (mnohem víc než třeba němečtí krátkosrstí ohaři, které jsem měl dřív). Jejich styl práce je systematický, klidný, důkladný. Neženou se bezhlavě vpřed jako některá hyperaktivní plemena, ale poctivě prohledávají terén.

Základní vlastnosti drenta jako loveckého psa:

- Vynikající nos a schopnost držet stopu i ve složitém terénu

- Přirozené vystavování zvěře (to mají v krvi, nemusíte je to učit)

- Skvělý aport, a to i z vody – milují plavání

- Vyhledávání postřelené zvěře – jsou velmi houževnatí

- Výborná ovladatelnost i na větší vzdálenost

"Moje fenka Brita jednou našla postřeleného srnce po více než kilometrové stopě, přes dvě pole a lesík. To mě přesvědčilo, že tohle plemeno má opravdu mimořádné čichové schopnosti. Myslivci v našem revíru ji vyžadují na dohledávky, i když mají vlastní psy."

Výchova a výcvik – klíč k úspěchu

Drenti jsou inteligentní a učenliví, ale mají svou hlavu. To je věc, kterou novým majitelům vždycky zdůrazňuju. Nejsou to psi, kteří by slepě plnili rozkazy. Jsou to samostatně myslící tvorové, kteří s vámi spolupracují, pokud je to dává smysl.

Při výcviku platí jedna zásadní věc – hrubost a tvrdý přístup nikam nevedou. Na to zapomeňte. Drenti mají jemnou povahu a reagují nejlépe na pozitivní metody, důslednost a spravedlivý přístup. Křikem a tresty u nich nic nedosáhnete – naopak, můžete narušit jejich důvěru, a tu už pak těžko získáváte zpět.

Co se osvědčilo mně:

1. Začít brzy – socializace od útlého věku je klíčová, zejména kontakt s jinými psy, lidmi a různým prostředím.

2. Důslednost bez tvrdosti – drenti potřebují vědět, kde jsou hranice, ale nemusíte na ně být přísní. Stačí, když budete konzistentní v tom, co vyžadujete.

3. Lovecké instinkty rozvíjet postupně – začněte jednoduchými aporty doma, pak venku, postupně přidávejte vodu, různé předměty atd.

4. Pochvala, pochvala, pochvala – tihle psi doslova žijí pro vaše uznání. Nadšená pochvala má u nich větší cenu než kapsa plná pamlsků.

"Pamatuju si, jak jsem učil svého prvního drenta aportovat z vody. Byl jsem nervózní, protože můj předchozí ohař vodu nesnášel. S Baronem jsem hodil aport jen kousek od břehu, on skočil do vody, jako by to dělal celý život, přinesl mi hračku a pak se na mě díval s výrazem 'To bylo všechno? Nedáš něco těžšího?' Od té doby jsem věděl, že s tímhle plemenem to bude jiná liga."

Zdraví – na co si dát pozor

Jednou z velkých výhod drentského koroptváře je jeho relativně dobré zdraví. Je to plemeno, které neprošlo extrémním šlechtěním a zachovalo si přirozenou odolnost. V mém chovu se snažím poctivě testovat všechny chovné jedince a můžu říct, že za těch 15 let jsem se nesetkal s žádnými závažnými genetickými problémy.

Přesto je několik věcí, na které je dobré dávat pozor:

1. Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) – jako u většiny středních a větších plemen, i u drentů se může vyskytnout. Všichni moji chovní jedinci mají rentgen kyčlí a minimální hodnocení DKK 1/1.

2. Entropium/ektropium (zatočení víček dovnitř/ven) – občas se vyskytne, ale je to vzácné.

3. Epilepsie – velmi zřídka, ale v některých liniích se může objevit. Proto je důležité znát rodokmen a zdravotní historii předků.

Průměrná délka života je 12-14 let, což je na psa této velikosti velmi slušné. Měl jsem fenku, která se v plném zdraví dožila 15 let a lovila ještě ve 14 letech! To je podle mě důkaz dobrého genetického základu plemene.

Péče o srst a další požadavky

Srst drentského koroptváře je poměrně nenáročná na údržbu. Není to plemeno, které by vyžadovalo profesionální úpravy – stačí pravidelné vyčesávání jednou až dvakrát týdně, v období línání trochu častěji.

Co se týče pohybu – ano, jsou to aktivní psi, ale nejsou to workoholici jako některá pracovní plemena. Moji drenti jsou spokojení s dvěma hodinami aktivního pohybu denně, ideálně rozdělenými do dvou vycházek. Milují plavání, aportování a čichové hry – to je pro ně mentální stimulace, kterou potřebují stejně jako fyzický pohyb.

K životu potřebují:

- Dostatek pohybu, ale nemusí to být extrémní

- Mentální stimulaci – čichové hry, hledání předmětů, řešení úkolů

- Blízkost rodiny – nejsou to psi do kotce nebo na zahradu, patří do domu k rodině

- Ideálně přístup k vodě – milují plavání v jakémkoliv počasí

"Můj Baron měl svůj vlastní rituál – po každé procházce v lese si šel sám vyčistit tlapky a břicho do našeho rybníka, pak vyšel, otřepal se a teprve pak šel do domu. A to i v zimě, kdy musel probourat tenký led. Takový mají drenti vztah k vodě."

Pro koho je drentský koroptvář ideální?

Když mě někdo kontaktuje ohledně štěněte, vždycky se hodně vyptávám na životní styl. Drentský koroptvář není pro každého, a já nechci, aby moje štěňata končila u lidí, kteří je nezvládnou nebo jim neposkytnou, co potřebují.

Ideální majitel podle mých zkušeností:

1. Aktivní člověk/rodina, která tráví hodně času venku – ideálně myslivec nebo někdo, kdo má rád dlouhé procházky v přírodě.

2. Někdo, kdo ocení inteligentního, samostatně myslícího psa, ne někdo, kdo chce robotického vykonavatele povelů.

3. Rodina s dětmi – drenti jsou trpěliví a jemní, ideální k dětem. V mých vrhech prioritně dávám štěňata rodinám s dětmi, protože vím, že tam budou šťastní.

4. Majitel s alespoň minimálními zkušenostmi se psy – nemusíte být expert, ale základní znalost psí psychologie je výhodou.

Naopak, drent není vhodný pro:

- Velmi zaneprázdněné lidi, kteří nemají čas na každodenní aktivitu se psem

- Městské byty bez přístupu do přírody (i když s dostatkem pohybu to může fungovat)

- Rodiny, které hledají primárně hlídacího psa – drenti jsou sice ostražití, ale ne ochranářští

- Lidi, kteří chtějí psa pouze na výstavy – tohle je primárně pracovní plemeno

Jak je to s dostupností v Česku?

Drentský koroptvář patří k velmi vzácným plemenům nejen u nás, ale i ve světě. V České republice je pouze několik chovatelů (podle mých informací méně než pět aktivních) a ročně se narodí kolem 2-5 vrhů. To znamená, že pokud se rozhodnete pro toto plemeno, pravděpodobně si budete muset počkat.

V mé chovatelské stanici mám vrh průměrně jednou za 1-2 roky a obvykle mám pořadník zájemců. Někteří čekají i dva roky na štěně. Upřednostňuju kvalitu před kvantitou a nechci své feny zatěžovat častými vrhy.

Alternativou může být dovoz ze zahraničí, zejména z Nizozemí, kde je plemeno nejrozšířenější. Osobně jsem takto dovezl dva své chovné jedince a mám s tím dobré zkušenosti, ale je třeba počítat s vyšší cenou a pečlivě prověřit chovatele.

"Když jsem dovážel svou chovnou fenu Britu z Nizozemí, jel jsem tam osobně, strávil dva dny s chovatelem, viděl jsem rodiče, sourozence i další příbuzné. To je něco, co bych doporučil každému – vidět, z čeho vaše budoucí štěně pochází. U takto vzácného plemene je to obzvlášť důležité."

Závěrem – proč miluju drenty

Po patnácti letech s tímto plemenem můžu říct, že drentský koroptvář je naprosto výjimečný pes. Kombinuje v sobě to nejlepší z pracovních ohařů s povahou ideálního rodinného psa. Je to pes, se kterým můžete strávit celý den v lese na lovu a večer vám bude klidně odpočívat u nohou, zatímco si čtete knihu.

Nejsou to psi pro každého, ale pro správného člověka jsou nenahraditelní. Inteligentní, jemní, oddaní a pracovití – takoví drenti jsou. A ještě jedna věc – jsou to psi s úžasným smyslem pro humor. Ano, zní to zvláštně, ale pokud někdy budete žít s drentem, pochopíte, co tím myslím.

Pokud hledáte vzácného, všestranného a charakterního psa, který není příliš rozšířený, drentský koroptvář by mohl být tou pravou volbou. Jen buďte připraveni, že jakmile si jednoho pořídíte, pravděpodobně už nikdy nebudete chtít jiné plemeno. Tak to aspoň bylo v mém případě.

"Můj první drent Baron zemřel před pěti lety ve věku 14 let. Do poslední chvíle byl aktivní, veselý a pracovitý. V den, kdy odešel, jsem si slíbil, že dokud budu moci, budu toto úžasné plemeno chovat a propagovat. Ne pro peníze nebo slávu, ale proto, že si zaslouží být poznáno. Drenti nejsou jen psi – jsou to parťáci do života s duší a charakterem, jaký jsem u žádného jiného plemene nepoznal."