Jak kdysi vypadaly dopravní značky? Nebylo jich tolik, řidiči se mohli soustředit na řízení

Zatímco dnes se (nejen) o českých silnicích hovoří jako o lesu dopravních značek, v minulosti jich kolem cest tolik nebylo. A navíc bylo mnohem méně typů – v polovině třicátých let minulého století to měli motoristé mnohem jednodušší, protože dopravních značek bylo pouze šest (předtím nebyly žádné). Což je pro dnešní řidiče neuvěřitelné, vždyť na několika desítkách metrů se jich nachází i více než pět. První svislé dopravní značky vypadaly úplně jinak než ty dnešní. Obsahovaly sice podobné symboly, ale měly podobu modrých trojúhelníků, v nichž byly symboly vyobrazeny bílou barvou. Jednalo se o prvky upozorňující na určitá nebezpečí – zatáčku, křižovatku nechráněný či chráněný přejezd železnice, stružku a jiné nebezpečí. Velká změna dopravního značení proběhla v roce 1938, kdy vešel v platnost Zákon o dopravních značkách pro silniční dopravu. Došlo k zavedení nových typů značení a objevily se na silnicích ještě do konce tohoto roku. Jednalo se o 11 typů výstražných značek, 19 druhů dopravních zákazů a příkazů (ty se velmi podobaly dnešním, nechyběl červený okraj a bílý kruh) a mimo jiné i o vodorovné dopravní značení – například vyznačení parkovišť a míst, kde měli řidiči dbát zvýšené pozornost (okolí škol apod.).

Zákon pamatoval i na rozdělení silnic dle specifických označení a v neposlední řadě na světelné značky – semafory.

V roce 1938 se objevilo i dopravní značení upravující přednost a označující hlavní silnice. Jednalo se tehdy o modré značky, jejichž vzhled se o rok později změnil na současnou podobu. Motoristé měli navíc podstatnou výhodu – používalo se sice pravidlo pravé ruky, ale motorizovaná vozidla měla „absolutní“ přednost před ostatními účastníky provozu. Dopravní značení se samozřejmě průběžně měnilo i po válce a mění se dodnes. Největší změny se však udály právě v době Protektorátu Čechy a Morava.